Slavnostní premiera filmu Stmívání

Dneska večer (po návštěvě rodičů) jdu s Kájou na slavnostní premieru - nevim kolikátého dílu - filmu Stmívání. Normálně se začne promítat až od 1. 7.!

Dostali jsme volňásky od Kájovýho bratrance, jak dělá do filmu. Ještě jsme k tomu dostali pozvánku na afterparty k tomu filmu.

Je to děsnej hit o úpírech a nikdy mě to nelákalo (ačkoli se této tematice obvykle nevyhýbám). Vlastně už loni nám dal lístky na první díl, jenže jsem byla do večera v práci a nemohla jsem a komentovala jsem to se slovy, že na upíří kravinu fakt nemusim. A pak jsem všude četla jakej je to trhák…

Teď jsem si teda aspoň přečetla na Wikipedii o čem byl první díl. Knížka mohla bejt dobrá, ale spíš tak pro puberťáky. Je to romantika, fantasy, akční a nevim co ještě.

Takže jsem na to zvědavá, už jsme dlouho nebyli v kině, páč nic kloudnýho nedávaj a všechno trvá přes 2 hodiny… Chtěla bych se podívat i na tu afterparty, ale doufám, že to nebude v nějakém upířím duchu a že tam bude nějaký občerstvení nebo chlast zadáčo.
Pak napíšu jaký to bylo.

Grilování

Včera večer jsme byli na grilování u Kájových přátel v domě jejich rodičů. Páč je to pár, čekaj dítě, a odstěhovali se do bytu. Takže asi občas choděj grilovat k těm rodičům, když jsou na chalupě.
Byl to supráckej krásnej dům. Ten táta tý holky dělá chirurga, takže jsou pěkně prachatý. Bydlej v takový vesnici 5 min od nás, v Sobíně hned vedle Břve :-) Nic tam neni jen ty boháčský vily. A je to vedle pole, neni tam ani kanalizace, tak maj žumpu.
Měli krásný vchodový dveře s půlkruhovým sklem nahoře. Když se tam vešlo, tak tam byla obrovská hala, kde se pozvolna točily nahoru schody do patra. V hale měl místečko obří pejsek, kterej byl moc hodňoučkej a pěkně vychovanej. Z haly se vešlo do obýváku, ten už nebyl tak velkej a byl propojen s kuchyní, která měla bar a byla suprově osvícená. A v tý chodbě z haly byly ještě 4 dveře. Velikánská koupelna se dvěma umyvadly, sprchovým koutem a bidetem, ale záchod tam nebyl (takže umístění bidetu bylo dost k ničemu). V koupelně spinkala kočička, taková ta modroučká. Ta je taky super, ale zdála se mi pěkně obtloustlá. Vedle byl záchod s umyvadlem a nakonec technická místnost s pračkou, sušičkou, vysavačem atp. 4. Dveře byly na zámek, tam jsem radši nešla. A nahoře jsem taky nebyla, páč jsme byli celou dobu venku.
Zrovna vyseli nový anglický trávník a ještě nevyrostl, ale měli tam krásné jezírko s fontánkou a velikánskou pergolu s venkovním krbem, obří dřevěný stůl a báječný křesla z exotického dřeva s polstrováním. Ale pozemek měli dost malej. Ale jim to stačilo. Všude byl ten trávník, takže se to zbytečně nezahltilo.
Byli tam ještě ňáký 2 kluci, který už jsem znala, ale furt se bavili o motorech... a pak se najednou zvedla nastávající maminka a už jsme jí neviděli. Takže to byla docela nuda. Ale aspoň jsem něco zase viděla.

A včera v poledne jsem už řídila po Praze!!! Od nás k Mekáči!!! Kája chtěl burger, páč dostal selvu. A bylo to hrozný, musela jsem se zařadit do vedlejšího pruhu, jenže v zrcátku jsem nějak nevěděla, kterej pruh je můj a kterej ten vedlejší. A pak jsem viděla, že za mnou je auto, ale že jede pomalu. Tak jsem tam vjěla a Karlost z toho málem dostal infarkt, že kdyby jel rychle tak už to do mě naboural. Jenže já jsem viděla, že jel pomalu... Tak já fakt nevim co zas. A už jsem tam musela najet, páč potom ten můj pruh je někam jinam a brzdit tam nemůžu. A ještě to bylo v zatáčce, takže stres největší... Ale zvládla jsem to. Dneska to možná zkusíme znovu. Ale k MC už v životě nejedu!!!

Žluté lázně

V pátek jsem s Evou šla do Žlutých lázní. Byly jsme tam i předloni, ale pršelo a bylo to na nic, páč tam jsou všechny restaurace se stoly venku. Pak je tam i písečná pláž, volejbalová hřiště, pinčes a restaurace se stoly v písku.

My jsme si tentokrát sedly do takové chýše na písku, kdyby náhodou pršelo. A taky že jo - asi 10 minut pěkně pršelo a jinak jsme měli furt krásně slunečno. Daly jsme si Piňacoladu a pak jsme si zašly do picošky na Antivegetarianu! Ale klidně tam člověk může sedět nasucho a pozorovat řeku. Páč tam není obsluha, chodí se na bar.

Boty jsem měla plné písku a pak jsem tam chodila na boso a bylo to jak u moře. Fakt super, budu tam chodit furt! Odpoledne se tam platí vstupné 20 Kč pro studenty (nijak to nekontrolují) a večer už byla kasa zavřená, takže zadara. Ale toho písku by tam mohli mít víc - jako větší plácek. Naštěstí tam nebylo narváno, tak to byla pohoda a opodál byla svatba.

Domů jsme se vracely po nábřeží, páč je tam výluka tramvají a moc tam nejezděj. Viděli jsme na Vltavě takovou novinku. Člověk si může rezevovat takovej gumovej kulatej člun s velkým slunečníkem a sedí se v něm dokola a uprostřed je gril. Takže si tu večeři asi ta společnost ugriluje sama. Ale bylo to přivázaný ke břehu a ten provaz byl pěkně krátkej, takže se s tím nedalo nikam plout. Ale jinak dobrej nápad.
Také jsme na nábřeží nevědomky absolvvaly prohlídku avantgardního umění. Jako první jsem ve vodě mezi labutěmi zahlédla hlouček vystrčených nohou v rozpáraných punčochách, pak tam byla plovoucí a lezoucí krysolabuť, rozbitou škodovku atp... moc se nám to nelíbilo, ale bylo na co koukat...

Super páteční odpoledne.

Můj kancl

Tak takhle sedím už asi měsíc u nového stolu, od kterého odešla ta jedna kolegyně. Já jsem si ho otočila do prostoru. Ty plakáty za mnou tam nechala ona a květiny jsou ostatních kolegyň. Mám tam i svoji tiskárnu.

Úklid po týdnu marodění

Po týdnu své nemoci, jsem se zhrozila, jaký máme doma nepořádek. Obzvlášť kuchyň byla nechutná. Všude zbytky jídla a spousty mravenců… Kája samozřejmě nic nikam neuklízel, natož, aby něco umyl. Koncem týdne dostal za úkol uklidit aspoň tu kuchyň. Teda jen umýt všechno zahnojený nádobí, kterýho tam byla tuna + utřít kuchyňskou linku od hnoje a zbavit se mravenců.
Vše si nechal na víkend a tak se mu to hezky nakupilo. S mravenci nijak nebojoval a když všechno snědli, tak odešli a také drobků podstatně ubylo. Jakkoli se mi tento způsob úklidu zdál nechutný, musím uznat, že byl velmi účinný a hlavně ekologický a nenásilný.
Pak přišlo na řadu nádobí. Dřez byl vrchovatě plný a všude kolem se válely mastné talíře od jídel, které nám vyvářela matinka. Včetně knedlíků s uzeným a zelím, které mi doporučila (teda bez zelí), asi se domnívala, že je to dietka. Pro ní asi jo. Neplavalo to v litru tuku.
Kája nevěděl jak začít a jal se nositi nádobí o patro níž do maminčiny myčky. Tak jsem mu naznačila, že zde vidí, jak je myčka užitečná a že jí potřebujeme taky, jinak bude myčku zastupovat on. Uznal to a koupíme si jí! Zároveň však potřebujeme i sporák, páč se nám rozbila trouba (a žádnej stolní šmejd už nechci) a potřebujeme i nový vařič. Sporák i myčka se nám však do kuchyně nevejde, protože, tam kde je voda a digestoř je místo na jeden spotřebič a dřez. A bez dřezu to holt nejde.
Takže jsem pátrala a našla jsem novinku! Trio sporák kombinovaný s myčkou!!! Takže si ho na podzim koupíme, jestli na něj do tý doby našetříme. Budeme totiž potřebovat i novou skříňku pod dřez, páč, ta která je tam teď je moc velká.

Zákusek

Ještě než jsem onemocněla vyrobila jsem tento nepečený zákusek (ten, který jsem rodičům zapomněla posledně přinést).
Tento recept mi doporučily kolegyně a našla jsem ho i na netu. Je to Střecha z BeBe sušenek, kombinují se světlé a tmavé sušenky, které se mažou tvarohovým krémem a dovnitř se dá banán. Pak se sušenky překlopí. Je to fakt hrozně dobrý!