Hned vedle naší ulice - resp. kolmo na ní - je hlavní ulice a ta se jmenuje V Hájích. Místní starousedlíci tvrdí, že to jsou ty pravé Háje a ne ty na Jižním městě! Jenže se Stodůlky připojili ku Praze o něco později než Háje, tak se tomu Háje už neříká. Ikdyž pár sousedů se mě už ptalo jak se mi bydlí v Hájích (přestože jsem nechápala souvislost rychle jsem zareagovala). A dokonce i naše ulice se kvůli Jižáku musela přejmenovat z Okružní na Okruhovou, páč na Jižáku už okružní je.
Před třemi lety tu nově vybudovali autobusovou zastávku V Hájích (ikdyž není na té ulici), která je k nám o pár set metrů blíž než ta původní K Fialce. Všichni starousedlíci chodí stále K Fialce - prý ze zvyku. A tak zastávka V Hájích většinou zeje prázdnotou, jen ve špičce tam chodí pár lidí z protějších podniků, které tam sídlí a vždy se najde nějaké nemocné zvířátko, které míří na naši veterinu.
Mimo špičku je zastávka na znamení (takže vždy když jedu z práce musím zmáčknout čudlík). Asi před věma měsíci jsem dala znamení pozdě a řidič děsně nadával že prej už to jako nejde a jak si to jako představuju mačkat to na poslední chvíli. Samozřejmě jsem jako vždy V Hájích vystupovala jen já a tak bylo jasný, že je to na mě. Svěsila jsem hlavu, spustila ramena a čuměla do země, jako že se mě to netýká a všichni si pomysleli co jsem to za hroznýho člověka, že dávám znamení takhle pozdě a všechny zdržuju tou hloupou zastávkou kde nikdy nikdo nevystupuje. Nicméně mi řidič histericky prudce zastavil již mimo vyznačenou kapsu pro zastávku a ještě dlouho se za mnou linulo řidičovo nadávání.
Dnes jsem zase jednou jela busem domů, páč Kája někde paří. V autobusu jsem byla sama a jako obvykle - po tomto incidentu - jsem se už zastávku předem šinula ke dveřím, palec v pohotovosti u tlačítka Stop a pečlivě jsem kontrolovala zda se výstražné Stop rozsvítilo nade dveřmi a také u řidičovy kabiny. Najednou se těsně před mou Hájovou zastávkou ozvala nezvyklá znělka z reproduktorů a řidič něco zamumlal do mikrofonu. Rozuměla jsem jen "...že sem nezastavil...se omlouvám!"
Aspoň tak nějak jsem tomu rozuměla, ale děsně huhňal a snažil se mít laxní tón. Tak jsem na něj kývla z pod kápě mé nové bundy a radši jsem rychle vylezla ven. :-) Jestli to byl vůbec ten samej řidič tak měl asi černý svědomí, že byl na mě tak zlej.
Žádné komentáře:
Okomentovat