Naše chatka

V chatce byla lednička, která obsahovala i mrazák, jenže neměl dvířka a tak mrazil veškerý obsah lednice. Všechno bylo zmrazené ikdyž jsme lednici nastavili na minimum.
Ráno jsem se naprala nugátovými koblihami (nakupovali jsme v Penny, páč mělo jediné otevřeno do 20h a bylo v každém městě), Kája si dal rohlíky s něčím co si koupil. V poledne jsme si dali rohlík a po cestě jsme si ještě něco dali. Večer jsme vždy nakoupili (Vyhlídkovi se museli pěkně divit, kolik toho sežerem, když jsme ty tašky vláčeli pod jejich okny) a grilovali jsme si krkovičku a klobásy, který obsahovaly kusy nefalšovaného masa a špeku. Byl tam malej gril na dřevěné uhlí, ale rošt byl pěkně nechutně špinavej, takže jsem koupila alobal a nemusela jsem to pokaždý drhnout. Někdy jsme večeřeli v reštice a 2x v Liberci na náměstí ve Kebab House - který vedli Turkové. I kuchaři byli Turci, což vedlo k tomu, že čeští číšníci si s kuchaři příliš nerozumněli a tak se objednávky často neshodovali s uvařeným jídlem. Kebab tam byl kuřecí nebo s mletým masem a dresing bylinkový, česnekový nebo chilli. A dali jsme si vždy malou porci a stěží jsme to schramstli.

Náš výhled! Bazén se na noc nezakrýval, a bylo to u lesa, takže tam furt něco plavalo. Ale byla tam ta síťka na vyčištění a i nějaká filtrace byla zapnutá. Vyhlídkovi se nikdy nekoupali. Takže pohoda. Za trávou je vidět jejich barák - co by kamenem dohodil...



Byly tam dvě plavecké dráhy - a krásně se tam dalo plavat ve dvou (Kája se chtěl odvážit do bazénu jen večer, jenže to byla už kosa) a byl dlouhý tak na 7 velkých tem, ale stačilo to. Kdybych plavala napříč, tak by to bylo víc, jenže já jsem si udržovala svou dráhu čistou a jen jedna byla na slunci.

Posezení u chaty v prosklené verandě, kde bylo vždy o 5°C víc a bezvětří. A taky šňůra na prádlo.


Posezení před vchodem - tam jsme si dali gril.


Pohled na zadní část, kde jsme měli soukromí a houpačku. Pozemek pokračoval ještě dál.




Obývák s barem, kde byl dřez. Používali jsme to místo kuchyně.


Kuchyňka byla malá a ošklivá a okno měla do jámy, do které byla chata vzadu zasazena, páč byla ve stráni.




Nahoře byly dvě ložnice se 3 postelemi, my jsme byli v té druhé. Byla stejná, jen měla postele u sebe.

Dovolená

Právě jsme se vrátili z klasické české dovolené strávené na chatě. Bydleli jsme v obci Dolní Sytová - obec Háje nad Jizerou, která se nacházela napůli cesty mezi okresním městem Semily a městem Jilemnice.
Po cestě jsem volala majiteli na mobil (abychom mu upřesnili v kolik dorazíme), ale vůbec to nezvedal. Tak jsme zkusili pevnou linku a to vyšlo. Na místě jsme to nemohli nijak najít a paní zase zvedla pouze pevnou linku a nasměrovala nás. Vtip byl v tom, že majitelé bydleli vedle té naší chatky!!! Což se nám nelíbilo, páč na nás mohli furt čumět. Chatička byla krásná a bazén taky.
Paní majitelka byla z Polska a mluvila dobře česky. Vše nám ukázala a stále dokola opakovala, že dostaneme jen jeden klíč, který pasuje ke všem dveřím. Když svouji frázi prohlásila po čtvrté Kája se na ni zmateně ušklíbl a paní Vyhlídková se to jala opakovat napopáté. Naznačila jsem, že jsme tuto problematiku pochopili a podotkla jsem, že jsme neviděli koupelnu. Naštěstí byla v pohodě. Při sprchování se však ukázalo, že voda teče čůrkem a já jsem se tam s těží vešla (na výšku), takže Kája vždy umyl i celý strop. Paní nám vysvětlila, že nás nikdo nebude otravovat, že jsou přes den v práci (a vrací se až kolem 13 h), ale kdyby něco tak doma vždycky někdo bude... To nás nepotěšilo.
Celý týden jsme jezdili zkoumat každý jez, páč Kája chce stavět tu vodní eletrárnu, jenže se už všude staví a všechny místa jsou obsazený... Večer jsme grilovali a v poledne jsem plavala v bazénu. Voda byla dost ledová, ale bylo vedro, takže jsem to přežila.
Kája se spřátelil s panem Vyhlídko, který byl taky elektrikář a domluvil Kájovi schůzku v jedné místní elektrárně. Pan Vyhlídko byl místní podnikatel a vše v okolí opravoval, bagroval a přitloukal. Paní Vyhlídková pracuje v jediné funkční fabrice ve vsi, což je textilka. V horách nejsou žádné jiné továrny než textilky a ze všech fungovala snad právě ta v Dolní Sytové. Paní stávala v půl 4 a vysvětlila nám celý proces výroby oděvů. Ona pracovala někde kde je stále 50°C a všude smrdí kyselina, kterou se ty šaty obarvují a je to děsná dřina...
Měli tři kočky a jednoho děsně tlustýho retrývra, kterej byl už starej.
Podívali jsme se i do Polska. Před hranicemi v městě Harrachov jsem si v obchůdku zdejší sklárny zakoupila sklenice na víno.
Další pěkný výlet jsme podnilkli do Bozkovských dolomitových jeskyň. Prohlídka trvala hodinu a viděli jsme například krápníky ve tvaru přilby, Jeníčka a Mařenku na větvi, myší ocásek, sloní uši a vepřový bůček :-) Jsou zde největší podzemní jezera v ČR! Moc krásné! A bylo tam neuvěřitelně narváno.

Něco z české kinematografie

Moje orchidky

Nový přírůstek - trochu jiný druh - od paní Saši, za mé marodění :-)

Všechny pohromadě. V pozadí jsou 3 Plumérky a 2 jsou na zahradě. Všem se moc daří.

Fotky z Bratislavy

Mámin byt

Už jsme fit!

Minulou sobotu u nás byla narozeninová párty Kájovy sestřenice, které jsme se rozhodlli neúčastnit. Kája ji nemá rád a podle toho co jsem se o ní dozvěděla je fakt divná, takže mi nevadilo, že jsem se s ní neseznámila. Nevyhla jsem se však setkání s tetou Vlaďkou a strejdou Jarošem (? nebo jak?). Přišli o den dříve se zásobou alkoholu a žrádla a já jsem zrovna trávila odpoledne na terase s nemocným Robátkem (doufala jsem, že venku mu bude líp).

Místo párty jsme se vydali po stopách českých jezů (Kája chce stavět vodní elektrárnu, tak každý víkend vyrážíme zkoumat volné jezy). Bylo fakt děsný vedro a pěkně jsem v tom autě chcípala a tak mi začala zřejmě ta letní střevní chřipka. Celou neděli jsem proležela a od pondělka jsem musela do práce, páč kolegyně byla na dovolené.

S Robátkem jsme byli v pátek na kontrole a už mu je dobře. Paní doktorka nás moc chválila a už se mu dýchá dobře a papká klásky. Denně jich sežere tak dva - takže nám v pátek došly. V sobotu jsem je chtěla koupit před tím než půjdu do práce (páč se mi taky už ulevilo) a plná elánu jsem došla na naši zastávku busu. Autobus jel za chvilku jenže mě vesele minul a na mojí zastávce vůbec nezastavil. Zapomněla jsem mávnout! Naše zastávka je o víkendu na znamení! Ačkoli u nás jiný bus nejezdí a je jasný, že jsem čekala na tenhle, tak to autobusáka nezastavilo - když někdo nemávne, má holt smůlu.

Nezbylo mi nic jiného než jít pěšky k nejbližšímu metru. Ale po cestě jsem objevila spoustu obchodů včetně chovatelských potřeb. Uřícená jsem vtrhla dovnitř (celou cestu jsem samozřejmě barvitě nadávala na toho autobusáka) a klasy nikde. Začala jsem je hledat všude. U pokladny se mě ňákej mlaďas zeptal zda nepotřebuji pomoc, tak jsem se ho zeptala kde maj prosový klasy. Dostal pětiminutový záchvat smíchu - že prej ňáký klasy a že je tam teprv čtvrtý den a že to nezná. Tak mi tam ukazoval to co jsem viděla už před tím na regálech a klasy tam nevedly... Když se dosmál, tak řekl že se aspoň něco přiučil a vyřídí to majitelce. Poslední dva pytle klasů jsem objevila v nedalekém Kauflandu o pár dní později - při této tůře se mi však naprosto zničily mé jedenáctileté "drtiče kamenů". To jsou sandály, které takhle pojmenovala Iva. Páč jsou tak robustní, že rozdrtěj i šutry.