Už jsme fit!

Minulou sobotu u nás byla narozeninová párty Kájovy sestřenice, které jsme se rozhodlli neúčastnit. Kája ji nemá rád a podle toho co jsem se o ní dozvěděla je fakt divná, takže mi nevadilo, že jsem se s ní neseznámila. Nevyhla jsem se však setkání s tetou Vlaďkou a strejdou Jarošem (? nebo jak?). Přišli o den dříve se zásobou alkoholu a žrádla a já jsem zrovna trávila odpoledne na terase s nemocným Robátkem (doufala jsem, že venku mu bude líp).

Místo párty jsme se vydali po stopách českých jezů (Kája chce stavět vodní elektrárnu, tak každý víkend vyrážíme zkoumat volné jezy). Bylo fakt děsný vedro a pěkně jsem v tom autě chcípala a tak mi začala zřejmě ta letní střevní chřipka. Celou neděli jsem proležela a od pondělka jsem musela do práce, páč kolegyně byla na dovolené.

S Robátkem jsme byli v pátek na kontrole a už mu je dobře. Paní doktorka nás moc chválila a už se mu dýchá dobře a papká klásky. Denně jich sežere tak dva - takže nám v pátek došly. V sobotu jsem je chtěla koupit před tím než půjdu do práce (páč se mi taky už ulevilo) a plná elánu jsem došla na naši zastávku busu. Autobus jel za chvilku jenže mě vesele minul a na mojí zastávce vůbec nezastavil. Zapomněla jsem mávnout! Naše zastávka je o víkendu na znamení! Ačkoli u nás jiný bus nejezdí a je jasný, že jsem čekala na tenhle, tak to autobusáka nezastavilo - když někdo nemávne, má holt smůlu.

Nezbylo mi nic jiného než jít pěšky k nejbližšímu metru. Ale po cestě jsem objevila spoustu obchodů včetně chovatelských potřeb. Uřícená jsem vtrhla dovnitř (celou cestu jsem samozřejmě barvitě nadávala na toho autobusáka) a klasy nikde. Začala jsem je hledat všude. U pokladny se mě ňákej mlaďas zeptal zda nepotřebuji pomoc, tak jsem se ho zeptala kde maj prosový klasy. Dostal pětiminutový záchvat smíchu - že prej ňáký klasy a že je tam teprv čtvrtý den a že to nezná. Tak mi tam ukazoval to co jsem viděla už před tím na regálech a klasy tam nevedly... Když se dosmál, tak řekl že se aspoň něco přiučil a vyřídí to majitelce. Poslední dva pytle klasů jsem objevila v nedalekém Kauflandu o pár dní později - při této tůře se mi však naprosto zničily mé jedenáctileté "drtiče kamenů". To jsou sandály, které takhle pojmenovala Iva. Páč jsou tak robustní, že rozdrtěj i šutry.