V neděli mě napadlo, že bych měla zjistit kdy má Kájova máma narozeniny, abych to zase nepropásla - jako předešlých několik let...
Zeptala jsem se nejdřív Káji - řekl že neví.
"Jak nevíš? Aspoň měsíc, ne?"
- "...únor?"
"Ježiši, tak něco dělej!"
- "A kolikátýho je?"
"Já nevim asi osmýho."
- "Hm, tak je má asi osmýho."
"COŽE!?"
Tak to byl nedělní šok po ránu. Naštěstí bylo sedmého. Radši jsem si to šla ověřit rovnou ke zdroji a ten mi po dlouhém vytáčení potvrdil osmého.
No nic, šla jsem do poráce. Když jsem se večer vrátila tak na schodech byly chlebíčky a na botníku kus vožranýho dortu. Vše od Alex. Kája běhal mezi patry a tak jsem se ho zeptala co dělá. Prý Vaří večeři mámě k narozeninám a pro mě je to překvapení, takže nesmim dolů do kuchyně. Šla jsem tedy nahoru a zjistila jsem, že se vaří i u nás. Prý, že to má rozdělané na dvou frontách, aby to bylo rychlejc. Večeřeli jsme v 11 hodin a byla kachna na pomerančích s karamelem! Moc dobrá! A jako předkrm rajčata s mozzarelou. Chtěl k tomu zapéct ještě kapustičky s parmazánem, ale ty prej nejsou v tomto ročním období pěkné.
Asi podle tohoto receptu:
http://www.sitalemvkuchynirecepty.info/s-italem-v-kuchyni-9-dil-kachna-22-11-2009/
Pak jsme ještě toho osmého koupili kytici. Když jsme ovšem vešli do květinářství tak mi Karlos začal vykládat, že kytky se nemaj vůbec kupovat, páč jsou všechny dovezený z Ekvádoru a ty lidi za to zaplatili životem. Z Holandska se prý nedováží už 10 let. Prej to psali v Reflexu... Takže byla menší scéna, ale vše jsme pořídili. A dopadlo to dobře.
Žádné komentáře:
Okomentovat