Řidič kouřil až do mé cílové destinace. Možná i díky tomu cesta probíhala, vzhledem k okolnostem, celkem vpohodě. Jen moje spolusedící si po celou dobu držela nějakou roužku před nosem, páč jí to hodně vadilo. Já jsem to po pár minátch vzdala a přestala jsem to vnímat. Byla jsem ráda, že funguje klimatizace a že cesta ubíhá.
Sledovala jsem Prahu z okýnka a jakmile jsme najeli na dálnici otevřela jsem si notebook a pustila film. Vedle nás přes uličku seděla nějaká upovídaná babička s mladým dánským programátorem, který v Praze studoval a otevřel si v bytě kancelář, kde má velmi efektivní alarm a požární systém. Ovšem kvůli finanční krizi musel propustit svoji sekretářku a do Bratislavy jel jen na otočku, vyřídit nějaký kšeft. To vše jsem se doslechla v mezičase kdy jsem si sundala sluchátka nebo si dala pauzu na pití. Ještě, že jsem ten notebook měla!
Asi půl hoďky jsme se zaselki na úseku, kde se prý převrhnul kamion a vytvořila se několikaset kilometrová kolona. Super, mohla jsem si pustit další film. Počasí bylo celkem přívětivé, ale jak jsme se blížili k Moravě, začalo na mě pražit.
Na Devíti Křížích nám bulharsky oznámili, že je přestávka 25 minut. Na záchodech jsem překvapivěla byla jako první - vytrénovaná dlouholetou praxí a zkušeností od Češek a Slovenek, které v tomto sportu jednoznačně vynikají. Už tam nebyla ta hajzlbába co kontroluje, jestli tam každý vhodí pětikorunu a nikdo nesmí předat volné dveře dál, tzv. free. Takže Bulharky byly spokojené.
Měla jsem dost času a tak jsem vytáhla svou svačinu a dala se do konzumace, přičemž mi řidič stále něco vyprávěl a já mu stále s úsměvem a plnou hubou opakovala, že mu fakt nerozumim ani slovo. Všichni si pak sborově zapálili a já měla důvod patřičně se vzdálit.
Jelo se dál a já jsem vypla notebook a sledovala jsem cestu, páč jsem informovala smskami B&D kde se nacházím a musela jsem jim napsat z hranic, aby věděli v kolik přijedu. Jakmile jsme minuli tabuli s hvězdičkami EU a projeli monstrózní bývalou hranicí bleskově jsem odeslala zprávu. V tu chvíli mě však přebral slovenský operátor a můj telefon mi stále hlásil, že zpráva čeká. Jaká zpráva? Proč? Na co? Neustále mi vybroval telefon v kapse s touto hláškou. Nijakou zprávu jsem nepřijala ani po vymazání smsníku. Po dvaceni minutové spekulaci jsem projistotu zrpávu odeslala znovu. Za chvíli jsme dorazili na nádraží v Blavě, kde bylo vedro k zalknutí a dorazila mi zpráva, od B&D, že tedy přijedu až za půl hoďky a že příjde dědeček. Napsala jsem mu ať v tom vedru nikam nechodí a že už jsem tu a jdu k nim. Ve dveřím mě čekala vyděšená babička, že dědeček teď vyrazil!
To be continued...
Žádné komentáře:
Okomentovat