Prstýnek

Prstýnek od paní Saši k promoci!

Párečky!

Takhle jsem zapekla párečky v listovém těstíčku (koupeném a rozváleném) se sezamovým semínkem.

Už můžu Skypovat!

Po dlouhých měsících jsem on-line na Skypu! Juchůůů. A zkusila jsem i zkušební hovor, tak to snad fakt půjde!
Stálo mě to hodně úsilí. Musela jsem začít od piky. Nejdřív jsme s Kájou natahali asi 50 metrů kabelů k internetu z prvního patra až do sklepa, pak jsme to zalištovali a připojili k pc. Ten mi děsně pískal, takže jsem si pořídila nový harddisc a větší operační paměť (pískání nepřestalo, ale co). Pak jsem si koupila reproduktory Genius.



A Kája mi půjčil svůj starý utlumený mikrofon aspoň na zkoušku. První test Skype zkušební hovor proběhl úspěšně, nicméně se nám s Ivou nepodařilo navázat spojení. Po několikahodinovém restarování a snažení se mikrofon nainstalovat, jsem zjistila, že nefungují ani reproduktory a valstně, že můj pc vůbec netuší, že má ve svých útrobách zvukovou kartu. Takže nevydal ani hlásku a nepřijal ani slůvko.
Nezbylo mi nic než přeinstalovat celý operační systém Windows 2000. A pořídila jsem si rozkošná bezdrátová sluchátka (stejná jako má Iva).


A k tomu jsem si pořídila flash paměť, abych z notebooku mohla rychle přenést data do svého PC, který jsem kompletně vymazala.


Zkusila jsem nainstalovat a připojit sluchátka, ta ovšem nekomunikovala s mým oblíbeným staralým Windows. Takže jsem si musela koupit originál Windows XP (protože u těch nových člověka hned vystopují, že je nemá originál).


A k tomu jsem si rovnou pořídila usb rozbočovač (abych ty sluchátka měla kam zapojit) a čtečku paměťových karet (naříklad z foťáku) vše v jednom!


A teď se budu modlit, aby ten internet a všechno co jsem si k tomu nakoupila fungovalo!

Promoce

Moje nejhezčí foto z celé promoce.


Kudrnáč uprostřed.


Náš akademický sbor.


Skládám přísahu.


Malá úklona.


Zatímco přebíráme diplomy hudebnící odpočívají.


Ceremonie je u konce.


Památeční foto se spolužáky taky VOŠkaři. To jsou jen ty co znám z VŠ, ty moji někam zdrhli před focením. Zleva já, Jana - vždy měla vše na jedničku, pracuje v zemědělství, Franta - poskytl nám většinu vypracovaných otázek ke státnici, pracuje u českých drah na elektrifikaci, Petr - pohodář, toho času nezaměstnaný (odešel od českých drah po svém povýšení a už je rok bez práce), Helenka - Managerka, matka samoživitelka, staví si dům za Prahou, paní ve žlutém je ze studijního - nevim proč se s námi fotila.

Záda a rehabilitace

Začátkem června jsem u mámy ladila telinu a má tam takovou vražendou plovoucí podlahu na který mi to uklouzlo, tak jsem se prudce narovnala a od tý doby mě bolej záda jako čert. Pak přišlo stěhování a cestování - což mi můj stav nezlepšilo - a nebyl čas ani chuť k návštěvě lékaře.

Na mámin a Kájův popud jsem po necelých dvou měsících zašla na ortopedii do nedalekého nestátního zdravotního střediska Lípa. Vypadalo to tam všude dost hnusně jako na každý státní poliklinice. Na ortopedii byla velká recepce, kde jsem ohlásila, že mě bolej záda a jdu k doktorovi. Sestřička mi opáčila, že bez smluveného termínu mě nikam nepustí a objednala mě za 3 týdny... to byl první volný termín.

V čekárně jsem si všimla pěkného dětského koutku, ale jinak tam bylo vše standardní - linoleum s flekama, vyblitá oranžová barva do výšky 2/3 zdi a všude důchodci, prostě klasika. Po tom, co jsem doktorovi vylíčila co se mi přihodilo zeptal se mě jestli jsem spadla na rentgenu... Jasně, že sem nespadla a na žádnym rentgenu jsem nebyla... Pak mě prohlíd a předepsal mi léky proti bolesti, zeptal se sestry jak se berou a doporučil mi rehabilitaci. Tak jsem zklamaně svěsila obličej - páč jsem přesně tohle čekala - žádná odborná pomoc. A když mě viděl tak mě hned poslal na rentgen. Donesla jsem mu zprávu z rentgenu, kde prý nic nebylo a napsal mi zprávu na rehabilitace. Kde mimo jiné prapodivnosti stálo, že jsem spadla na záda... První volný termín byl za dva týdny.

Prášky nic netišily a bylo to snad ještě horší. Plná očekávání jsem se dostavila na rehabilitace, kde mi znuděně oznámili, že doktorka je nemocná a mám přijít za týden. To mě dostalo...

O týden později jsem seděla v čekárně kde byl tzv. LightPower - což byl svítící stojan s 16 různými nabíječkami na mobil - k využití zcela zdarma. Byly tam i 4 konektory pro můj mobil, ale ani jeden s ním nekomunikoval, tak jsem si nic nenabila. Překvapivě se nejednalo o rehabilitaci, ale o rozřazovací kolo. Šla jsem k další doktorce, která už byla normální. Řekla, že ty léky mi předepsal doktor špatně - byly na zrelaxování svalů a pak to bylo ještě horší a to co jsem brala 3x denně jsem měla brát 1x a co jsem brala na noc jsem měla brát ráno... Mezi tím mi ty léky dávno došly - naštěstí. Se zády se chodí k neurologovi a né na ortopedii, mi v zápětí vysvětlila. Já jsem jí řekla co se mi stalo, páč na tý zprávě byla ta blbost, že jsem spadla na záda. Když si to doktorka se sestřičkou vyslelchly, tak sestřička pronesla, že je asi vlastně dobře, že dneska spadla na hubu a rozplácla i meloun. A jak se tam válela jako prase, tak nekoukala jestli jí něco krvácí, ale jen aby jí nikdo neviděl. Přesně takhle to pronesla. Nacož jsem jí odvětila "Jo jo, co já bych za to dala". Doktorka si poznamenala moje údaje do pc a chvíli polemizovala nad tím, jak je možný, že Háje i Hostivař má stejné PSČ - to moje 14900. Sestra jí po pár minutách zarazila s tím, že je tu celé odpoledne sama a může si to pak vyřešit. Pak mě prohlídla a řekla, že mám stuhlé svalstvo a že mi to tu pěkně rozhejbou.

Předepsala mi cvičení, proudy a rašelinu. Hned na druhý den (dnes) jsem šla na cvičení a proudy. Cvičení ve skutečnosti byla půlhodinová masáž,přesně tam kde mě to bolí, tak to byla pohoda a k dobru mi ta masérka ukázala 3 cviky, které mám trénovat doma.
Proudy byla elektřina zabodnutá tam, kde mě to bolí. Den před tím mě paní Kočová upozornila, že jí kdysi za komoušů spálili celej krk, když jí to dělali a ať si nenechám vše líbit. Vystresovaná jsem si lehla do místnosti elektrizující proudem, kde všichni leželi jak mrtvoli. Ti co se nemuseli svlékat leželi bezprostředně vedle sebe. Mě naštěstí umístili za plentu. Vytáhla jsem si pro jistotu (na základě otřesných zážitků paní Kočové) svůj ručník na ležení a připravila se na nejhorší. Sestřička mi na mou žádost vysvětlila co se bude dít a mrskla namě mokrý žíňky, do kterých napojila kabely a začala to do mě tankovat. Furt jsem nic necejtila tak furt přidávala voltáž a jakmile to trošičku začalo brnět hned jsem hlásila, že už to cejtim a že to stačí. Bylo to jako mini jehličky, který mi příjemně bodali přesně tam kde to bolelo. Příště si to pořádně vosolim.

Rašelina mě čeká v pátek, připlácí se 50 Kč (jinak bylo vše zadara) asi na takový pytle, do kterejch nakydaj tu rašelinu a plácnou mi to na záda. Viděla jsem to na místní nástěnce - prý je to metoda prověřená celými generacemi - obrázek přesvědčoval, že to páďo za to stojí. Tak jsem na to zvědavá.

Už se těším na další rehabilitace!

Fotky

Dnes jsem dělala rychlé lívance se švestkami na víně se skořicí (ty švestky jsou Babicův recept z Novy, ale dává to k bramborovým nudlím) s marmeládou a zmrzlinou! Moooc dobrý. A koupila jsem si takovou tu kulatou lžíci na vytvarování kopečků zmrzliny. Ještě s tím moc neumím, ale je to super - za pár babek.



Tohle je ta sklenička z českého křišťálu z Harrachova.



Nová orchidej Cattleya neboli Katka :-)Úplně jiný druh než mám ostatní. Dostala čestné místo v koupelně.

Kájovy narozeniny

V neděli měl Kája narozky. Přijeli jsme v sobotu a jeho máma mu udělala jahodovej dort s želatinou a pudinkem. Byl moc dobrej, ale domluvila jsem se s ní, že to budeme slavit v neděli (na jeho narozky)... pak mi Kája řek, že to vždycky slavěj den předem, že tak to dělaj vždycky a je to správný. Hmmm super.
Tak jsem v neděli udělala chlebíčky s pomazánkou, která složenímm připomíná bramborový salát, jen se vše strouhá (místo krájení na kostičky). Recept mám od Evinýho bráchy přítelkyně Věrky. Dala jsem to Kájovi dochutit, páč má rád vše přesolené a přepepřené a dal tam kilo majonézy. Pak jsem podle receptu babičky malý udělala z vajíček a rajčat houbičky. Nepodařilo se mi na ně udělat tečky z majonézy - aby to bylo jako mochomůrky. Tak to byli hříbečky a naplnila jsem je žloudkovou pomazánkou. A usmažila jsem řízky a k tomu jsem dala zbytek pomazánky (páč u Jelínků se všeho dělá hooodně, tak mi jí strašně moc zbylo - ačkoli byla dimenzovaná pro 3 lidi).
A jako předkrm byl uzený losos s koprem (to už tak bylo z obchodu) s bagetkou a citronem.
Kájova máma se mě zeptala jestli ta pomazánka má být jako falešný humr (ten se nahrazuje mrkvní - asi jí tam bylo moc...). Tak jsem jí ustila, že fakt ne. Ale snědla celou porci, my jsme s Kájou půlku tý pomazánky nechali (aspoň to bylo ke zbytku řízků).
Vůbec to nepochválili... Ale Kája řek, že je to nejlepší dárek (ještě než jsme to jedli).
Já jsem mu pak dala aku šroubovák/vrtačku Black&Decker. A od svý mámy dostal (den předem) Studentskou pečeť (tu má nejradši) a peníze.
Na fotce si můžete všimnout mojí narozeninovou výzdobu a paní Saša tam dala ten ubrus, svíčky a brčka s třásněmi a větrníky. A ta lavice je celá obložená dekama páč, tam furt trůní pes a když tam neni žádná deka, tak na to ani nevleze. Takže je to celý volezlý a chlupatý... Na lehátku má dokonce peřinu.

Zbytek týdne

Navštívili jsme i Polsko. Ve městech (Jelenia Gora a Sklarksa Poruba - nebo jak to bylo) se nedalo nikde zaparkovat, anižbychom neplatili (neměli jsme jejich prachy), tak jsem nemohla nic fotit. Jen na jednom odpočívadle se suvenýry jsem pořídila foto řeky Kamenice. Pak jsme se na můj popud vydali na Hrad Hnojnik (tak nějak to znělo :-), ale když jsme ho po dlouhém pátrání našli, zjsitili jsme, že je děsně daleko a na kopci a zase jen parkování za prachy. Takže nic. Byla to stejně jen zřícenina.
Ale to druhý městečko bylo hned u hranic a bylo udělaný vyloženě pro turisty. Všude byly obchůdky se suvenýry, stánky, občerstvení a restaurace. A skákací hrad a různý atrakce pro děti.





Pak jsme navštívili Bozkovské dolomitové jeskyně. Ve vnitř se smělo fotit jen za poplatek (vstupný a parkování plus pár párků v rohlíku nás zrujnovalo), takže jsme stjně nefotili. V tý tmě by byla potřeba stativ. Tak pár fotek z netu na ukázku:





Když návštěvníci zaplatili poplatek za focení dostali svítivě oranžovou kulatou nálepku s obrázkem foťáku, kterou si měli viditelně připevnit. Po cestě zpět ji pak všichni lepili na tuhle značku.


Po cestě z jeskyní.

Plavání a Turnov

Další den jsem se odvážila do ledového bazénu.





A pak jsme se podívali do Turnova. Je tam klasické náměstí a pár hezkých uliček, kde jsem Robíčkovi koupila tyčinky - které nežere. A Kája koupil Sáře obří kus provazu se, kterým si ráda hraje.





Také jsme zde narazili na pěkný židovský hřbitov, který byl situován vedle silnice a pod dálnicí.

Vodní elektrárna Spálov

Náš první výlet organizoval Karlos, takže jsme vyrazili do nejslavnější vodní elektrárny v kraji - patřící ČEZ Obnovitelné zdroje, s. r. o. Tvrdil, že to byla náhoda, že jsme kolem jeli, ale kdo by tomu věřil :-) Dočetli jsme se kdy je prohlídka a druhý den jsme vyrazili.
Prohlídka se koná každodenně ve 14:00. Byla neděla, takže se k nám připojilo i mnoho ubulených kojenců a nervózních turistů, kteří se ještě před začátkem Káji ptali kdy to končí (asi vypadal uvědoměle), páč jim jede vlak. Taky tam bylo hodně dědků, který se furt na něco ptali a tak nějak tam debatovali s průvodcem soukromě. Průvodce byl povinen nás poučit jak se chovat. Měl vše sepsané na papíře a zdálo se, jako by to viděl poprvé (ačkoli jsou prohlídky každý den). Přečetl větu a v zápětí nám ji vysvětlil:
"Návštěvníci musí respektovat pokyny průvodce." - Takže musíte poslouchat, žeeee.
"Pokud se návštěvníkovi udělá nevolno, bolest hlavy, závratě atp, je povinen toto oznámit okamžitě průvodci." Takže kdyby Vám bylo špatně, musíte mi to hned říct, žeeee.
"Při použití výtahu..." Tak ten nemáme, není potřeba, žeee.

Pak nechal kolovat papír s docházkou a dědkové se usnesli na tom, že je to děsné ouřadování a jejich manželky řvaly ať je tam rovnou napíšou taky. Když papír dorazil k nám u manželek dědků byly vyplněné "muří nohy"... (takový to opakovátko). Jakmile se to vyplnilo pán začal vyprávět a pak nás vpustil dovnitř.

Tzv. "Vodní zámek" - zásobárna vody.


Ze zámku voda proudí dolů do elektrárny.


Frencisova turbína, která tam byla za plotem na výstavce. Výroba Fr. Křižík, Praha Karlín. Je stará a musela se měnit každý rok a nebyla tak efektivní jako ty nové. V té se točí ta voda a vzniká energie.


Interier elektrárny. To červené jsou generátory, které přemění vodní energii na elektrickou. Na zemi vedle nich je mříž a pod ní jsou ty turbíny. Nahoře vzádu je velín (je tam další sál a ukázka jak se to řídilo začátkem 20. stol.)

Byl tam děsný randál a celý výklad tudíž vypadal jako scéna z flmu na Samotě u lesa:







Plně funkční elektromobil z roku 1923. Při výstavbě sloužil jako náklaďák, páč se tam žádný nákladní auto nemohlo dostat - nevedla tam cesta. Dnes se říká, že auta na el. pohon jsou novinka, žeee...


Kája ve velíně.





Část velína, odtud se to řídilo.



Náš průvodce, žeee. Měl i takový komunistický čtverhranný brýle s tmavými obroučkami.


Telefonní ústředna.



Umělecké foto vysokého napětí nad vodním zámkem, kde je trafo a odvádí elektriku ke spotřebě.

Konec exkurze.