Začátkem června jsem u mámy ladila telinu a má tam takovou vražendou plovoucí podlahu na který mi to uklouzlo, tak jsem se prudce narovnala a od tý doby mě bolej záda jako čert. Pak přišlo stěhování a cestování - což mi můj stav nezlepšilo - a nebyl čas ani chuť k návštěvě lékaře.
Na mámin a Kájův popud jsem po necelých dvou měsících zašla na ortopedii do nedalekého nestátního zdravotního střediska Lípa. Vypadalo to tam všude dost hnusně jako na každý státní poliklinice. Na ortopedii byla velká recepce, kde jsem ohlásila, že mě bolej záda a jdu k doktorovi. Sestřička mi opáčila, že bez smluveného termínu mě nikam nepustí a objednala mě za 3 týdny... to byl první volný termín.
V čekárně jsem si všimla pěkného dětského koutku, ale jinak tam bylo vše standardní - linoleum s flekama, vyblitá oranžová barva do výšky 2/3 zdi a všude důchodci, prostě klasika. Po tom, co jsem doktorovi vylíčila co se mi přihodilo zeptal se mě jestli jsem spadla na rentgenu... Jasně, že sem nespadla a na žádnym rentgenu jsem nebyla... Pak mě prohlíd a předepsal mi léky proti bolesti, zeptal se sestry jak se berou a doporučil mi rehabilitaci. Tak jsem zklamaně svěsila obličej - páč jsem přesně tohle čekala - žádná odborná pomoc. A když mě viděl tak mě hned poslal na rentgen. Donesla jsem mu zprávu z rentgenu, kde prý nic nebylo a napsal mi zprávu na rehabilitace. Kde mimo jiné prapodivnosti stálo, že jsem spadla na záda... První volný termín byl za dva týdny.
Prášky nic netišily a bylo to snad ještě horší. Plná očekávání jsem se dostavila na rehabilitace, kde mi znuděně oznámili, že doktorka je nemocná a mám přijít za týden. To mě dostalo...
O týden později jsem seděla v čekárně kde byl tzv. LightPower - což byl svítící stojan s 16 různými nabíječkami na mobil - k využití zcela zdarma. Byly tam i 4 konektory pro můj mobil, ale ani jeden s ním nekomunikoval, tak jsem si nic nenabila. Překvapivě se nejednalo o rehabilitaci, ale o rozřazovací kolo. Šla jsem k další doktorce, která už byla normální. Řekla, že ty léky mi předepsal doktor špatně - byly na zrelaxování svalů a pak to bylo ještě horší a to co jsem brala 3x denně jsem měla brát 1x a co jsem brala na noc jsem měla brát ráno... Mezi tím mi ty léky dávno došly - naštěstí. Se zády se chodí k neurologovi a né na ortopedii, mi v zápětí vysvětlila. Já jsem jí řekla co se mi stalo, páč na tý zprávě byla ta blbost, že jsem spadla na záda. Když si to doktorka se sestřičkou vyslelchly, tak sestřička pronesla, že je asi vlastně dobře, že dneska spadla na hubu a rozplácla i meloun. A jak se tam válela jako prase, tak nekoukala jestli jí něco krvácí, ale jen aby jí nikdo neviděl. Přesně takhle to pronesla. Nacož jsem jí odvětila "Jo jo, co já bych za to dala". Doktorka si poznamenala moje údaje do pc a chvíli polemizovala nad tím, jak je možný, že Háje i Hostivař má stejné PSČ - to moje 14900. Sestra jí po pár minutách zarazila s tím, že je tu celé odpoledne sama a může si to pak vyřešit. Pak mě prohlídla a řekla, že mám stuhlé svalstvo a že mi to tu pěkně rozhejbou.
Předepsala mi cvičení, proudy a rašelinu. Hned na druhý den (dnes) jsem šla na cvičení a proudy. Cvičení ve skutečnosti byla půlhodinová masáž,přesně tam kde mě to bolí, tak to byla pohoda a k dobru mi ta masérka ukázala 3 cviky, které mám trénovat doma.
Proudy byla elektřina zabodnutá tam, kde mě to bolí. Den před tím mě paní Kočová upozornila, že jí kdysi za komoušů spálili celej krk, když jí to dělali a ať si nenechám vše líbit. Vystresovaná jsem si lehla do místnosti elektrizující proudem, kde všichni leželi jak mrtvoli. Ti co se nemuseli svlékat leželi bezprostředně vedle sebe. Mě naštěstí umístili za plentu. Vytáhla jsem si pro jistotu (na základě otřesných zážitků paní Kočové) svůj ručník na ležení a připravila se na nejhorší. Sestřička mi na mou žádost vysvětlila co se bude dít a mrskla namě mokrý žíňky, do kterých napojila kabely a začala to do mě tankovat. Furt jsem nic necejtila tak furt přidávala voltáž a jakmile to trošičku začalo brnět hned jsem hlásila, že už to cejtim a že to stačí. Bylo to jako mini jehličky, který mi příjemně bodali přesně tam kde to bolelo. Příště si to pořádně vosolim.
Rašelina mě čeká v pátek, připlácí se 50 Kč (jinak bylo vše zadara) asi na takový pytle, do kterejch nakydaj tu rašelinu a plácnou mi to na záda. Viděla jsem to na místní nástěnce - prý je to metoda prověřená celými generacemi - obrázek přesvědčoval, že to páďo za to stojí. Tak jsem na to zvědavá.
Už se těším na další rehabilitace!
Žádné komentáře:
Okomentovat