Tak si to štráduju pěšky, páč je to kousek od naší zastávky Na Fialce. Kdyžtu náhle potkám mou spolužačku ze střední Ponocnou s manželem a miminem v kočárku! Vůbec mě nepoznala nebo co, prostě mě ignorovala. Takže tady asi někde bydlí!
Dorazila jsem k fitku a nemohla jsem najít vchod, pak jsem zjistila že se tam vchází vchodem do vysoké školy. Všude bylo zhasnute jen ve tmě svítil výtah. Recepce byla ve druhém suterénu. Tam jsem se na vše zeptala, zaplatila jsem za hodinovou lekci 120 Kč a dostala paragon. Šatny a sprchy byly moc pěkný. Měla jsem hodně času, tak jsem si zabrala v dobrý místo v zádu, aby na mě nikdo neviděl. Jenže ta cvičební místnůstka byla celá prosklená a vepředu bylo obří zrcadlo a bylo to tam celkem miniaturní na to, že nás bylo 26.
Cvičitelce bylo tak přes 40 a byla plnoštíhlá. Měla na sobě modré triko s nápisem Zumba a v zádu bylo naschvál roztrhaný. Kalhoty měla takový normální s kapsama na stranách, ale na kapsách měla přišitý takový šňůrky a pěkně se to celý mrskalo. Byla pěkně cool. Ještě než začala cvičit tak nás požádala, abysme jí daly ňáký lístečky. Všichni se seběhly a daly jí ten paragon z recepce, kde se to platilo. Já ho samozřejmě měla v šatně, ale byla jsem rozhodnutá neopouštět svou strategickou pozici. Doufala jsem, že se na to nepříjde, ale asi od těch lístečků byla placená či co... Takže jí to všichni dali kromě mě. Naštěstí si toho nikdo nevšiml a začalo se cvičit.
Naučila jsem se základní kroky Merenge, Salsy, Bonga a břišních tanců! Teda ne všechno jsem pochopila a byla jsem vděčná za ty měsíce dřiny na aerobicu, páč tam byly kroky i z něj. Po prvních 10 minutách jsem byla bezkonkurenčně nejrudější ačkoli na rozjezd byly jen pomalé písně. Po půl hodině jsem začala fialovět - jako vždy při sportu. Naštěstí po každé písničce byla pauza na pití a otření potu :-)
Na závěr jsem z pod prosáklého ručníku slyšela jakési cinkání a větička "Teď začneme chobotnicí" mě donutila zahodit ručník a podívat se o co jde. Cvičitelka si na svý kapsáče nasadila šátek s penízkama na břišní tance a rukama začala svádět boj s větrnými mlýny, což měla být pozice "chobotnice". To mi šlo.
Nakonec jsem ani sprchy nepoužila a pelášila jsem hezky domů do vlastní koupelny, když to mám tak blízko. Cestou jsem se stavila v Lídlu a koupila si párečky a sprchový gel s vůní Plumérky! Je skvělej! Pro dehydratovanou a vystresovanou pokožku, pěkně se loupu a fakt mi hnedka pomohl! Je to značka Cien, kterou jsme si oblíbila s mámou.
Žádné komentáře:
Okomentovat